Velryby

Přestože jsou výborně adaptovány k životu pod vodou, vědci věří, že velryby se vyvinuli ze suchozemských čtyřnohých savců. Mají vynikající sluch, zvuk však nepřijímají jen zvukovodem, ale také kůží a okolními tkáněmi. Mají také mimořádnou schopnost, která jim umožňuje využít kyslík z nadechovaného vzduchu dva až třikrát účinněji, než je tomu u suchozemských savců. Velryby mají stlačitelný hrudník, který jim napomáhá při ponorech do velkých hloubek. Jsou vybaveny vrstvami zvláštního izolačního tuku, který chrání velryby před chladem.

Studium velryb je poměrně obtížné, protože tato zvířata žijí dlouho, rozmnožují se pomalu a silně migrují. Například tichomořský plejtvákovec šedý migruje z Aljašky do Mexika překonávajíce každoročně 20 000 kilometrů. Většina velryb žije přibližně 40 let, avšak některé, například plejtvák myšok, se může dožít až 90 let. Velryba černá se zase může dožít extrémně vysokého věku. V roce 1993 byl aljašskými Innuity uloven velký samec, který měl v těle zapíchnuto ostří kamenné harpuny. Vzhledem k tomu, že tento druh harpuny se nevyskytoval po roce 1900, soudí se, že některé jednotlivé kusy se mohou dožívat více než 100 let.

Protože je velmi obtížné přesně velryby počítat a změny v populaci se odehrávají velmi pomalu, nedá se v průběhu studie trvající několik let jednoznačně určit, zda se populace zvyšuje nebo snižuje. Velikost populace některých velryb není známa s větší přesností než plus mínus 50 procent.

Je však známo, že velryby se nalézají ve všech oceánech a při dobrých okolnostech je lze pozorovat téměř z kterékoliv přímořské země. Pozorování velryb (whalewatching) se stalo populárním již ve více než 87 zemích celého světa. Unikátní chování a vlastnosti, které velryby předvádějí, se staly přitažlivé a fascinující pro mnohé pozorovatele divoké přírody.

Několik základních údajů o velrybách:

- Existují dvě základní skupiny velryb: ozubení a kosticovci. Ozubené velryby zahrnují vorvaně a mnoho menších druhů jako například narval a běluhu. Kosticovité velryby mají místo zubů stovky plátků podobných hřebenu, které jsou tvořeny ze ztvrdlých vlasů. Ty tvoří síto, kterými tyto velryby filtrují potravu z vody.
- Většina velkých velryb se živí převážně drobnými živočichy podobnými mořským ráčkům, kterým se říká krill.
- Plejtvák obrovský je největší živočich, jaký kdy na zemi žil. Běžně dosahuje délky 25 metrů.
- Velryby mají mléčné žlázy, kterými krmí svá mláďata. Mládě velryby jižní vypije až 200 litrů mléka každý den.
-Velryby, stejně jako lidé, mají srdce se čtyřmi komorami.

Chování velryb

Podivuhodné chování velryb z nich dělá fascinující objekty pro vážné studium i pouhé pozorování. Zde uvádíme jen několik příkladů:

Migrace: Většina velryb překonává velké vzdálenosti. Rozmnožují se v teplejších vodách, kam plují na zimu a krmí se naopak v chladnějších vodách, kam táhnou v létě. Například keporkak se páří, rodí a pečuje o svá mláďata v teplých karibských vodách. Během pobytu v těchto zimovištích keporkaci žijí pouze ze svých tukových rezerv. Na jaře opouštějí tato zimoviště a migrují do studených vod bohatých na potravu podél jihozápadního pobřeží Grónska, Nového Foundlandu a okolních oblastí, kde tráví čas "pasením se" a obnovou svých tukových zásob. Je známo, že keporkaci překonají při těchto migracích až 1600 kilometrů měsíčně.

Skákání: Tato podivuhodná aktivita probíhá většinou tak, že velryba hlavou napřed vyskočí do vzduchu a pak padá zpátky do vody. Větší velryby se obvykle vynoří ze dvou třetin délky svého těla a pak dopadnou zpět na břicho nebo se při tom otočí na bok či záda. Některé z nich přitom plácají hlavou o vodu. O keporkacích se říká, že vyskočí až dvěstěkrát během jediného dne.

Vědci stále nejsou zajedno, proč to velryby vlastně dělají. Existuje několik možných vysvětlení: může jít o určitý druh signalizace, nahánění ryb, zbavování se parazitů, předvádění se ostatním členům skupiny, ukázka síly nebo prostě jen nějaký druh hry.

Komunikace: Máme ještě mnoho co poznávat, abychom plně pochopili, jak se velryby dorozumívají. Většina vědců však věří, že velryby používají převážně zvukových signálů. Některé druhy jej používají také k vlastní orientaci v podmořském prostoru. Této schopnosti se říká echolokace. Podobně jako netopýři "vidí" ve tmě, velryby produkují zvuk, který se odráží od objektů a tím jim umožňuje utvořit si přesný obrázek o tom, co se nalézá kolem nich. Díky vysoce vyvinutému sluchu velryby zřejmě používají zvuk také při lákání partnera, odhánění rivalů, dorozumívání se uvnitř sociální skupiny nebo i mezi více skupinami, při navigaci a při hledání potravy. Snad nejznámějším zvukem je zpěv keporkaků. Během období rozmnožování vyluzují keporkaci hluboké tajuplné melodie, které mohou trvat 10 až 12 minut.

Velrybí gejzíry: Jedním z nejlepších způsobů vyhledávání velkých velryb na otevřeném moři je pozorování velrybích gejzírů. Ke gejzírům dochází při vydechování: prudký explozivní výdech je následován mohutným vdechem a mrakem vodních kapek, které se v té chvíli tvoří nad jejich hlavami. Zkušený pozorovatel je schopen podle gejzíru rozlišit různé druhy velryb, stejně jako podle velrybího hřbetu.

Plácání ploutvemi: Velryby se často převalují na vodní hladině a přitom mocně plácají ocasní ploutví o vodu. Keporkaci někdy "leží" na zádech mávajíce přitom oběma ploutvemi ve vzduchu, načež s nimi současně plácnou o vodu. Stejně jako u skákání je důvod tohoto chování nejistý.

Druhy velryb

Velryby byly po celá staletí terčem harpun velrybářů, což některé jejich populace přivedlo až na samý pokraj vyhynutí. Kromě vorvaně (Physeter macrocephalus) patří velryby mezi kosticovce (Mysticeti) a živí se drobnými korýši nebo rybami. Kosticovci naberou potravu do otevřené tlamy i s vodou, poté ji procedí skrze rohovité pláty kostic, které vyrůstají z horní čelisti, a spolknou. Vorvaň je ozubený kytovec (Odontoceti), který většinou v hlubinách moří a oceánů loví hlavonožce, včetně obří krakatice rodu Architeuthis.

Veškeré odhady velrybích populací jsou přibližné, jelikož jejich sčítání je obtížné a následné propočty velikosti populací obsahují řadu nejistot. Populační odhady velryb jsou tak předmětem mnohých sporů ve Vědeckém výboru Mezinárodní velrybářské komise. V důsledku těchto faktorů je pro vědce často obtížné zjistit, zda konkrétní velrybí populace vzrůstají, klesají, či zůstávají ustálené.

Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) přiřazuje každému druhu velryby kategorii ohrožení (tzv. status). Chcete-li se dozvědět více informací, navštivte stránku http://www.iucn.org. Populace jednotlivých druhů jsou více či méně bezprostředně ohroženy vyhynutím.

Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus)
lejtvák myšok (Balaenoptera physalus)
Plejtvák sejval (Balaenoptera borealis)
Plejtvák Brydeův (Baleonoptera edeni)
Plejtvák malý (Balaenoptera spp.)
Keporkak (Megaptera novaeangliae)
Velryba grónská (Eubalaena spp.)
Velryba černá (Balaena mysticetus)
Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus)
Vorvaň (Physeter macrocephalus)