- Hlavní stránka
- Tiskové centrum
Jste zde:
Tuňáci v ohrožení
Nadměrný lov
V roce 1999 zveřejnila organizace Greenpeace studii, která doložila, že tuňáků obecných ve Středozemním moři rok co rok ubývá. Biomasa dospělých tuňáků, kteří sehrávají klíčovou úlohu při rozmnožování, se v průběhu 20 let snížila o 80 procent. Příliš mnoho mladých, pohlavně nevyspělých tuňáků končí v sítích rybářů, kteří často nerespektují mezinárodní ustanovení omezující rybolov a tuňáky loví nelegálně. Již dlouho je jasné, že obnova populací tuňáka obecného bude vyžadovat zásadní kroky.
Drastické dopady odchytu a vykrmování tuňáků
Nejenže se problém nadměrného rybolovu stále zhoršuje, v posledních letech se objevil další faktor, který ohrožuje přežití tuňáků ve Středomoří. Jedná se o odchyt, přepravu a vykrmování tuňáků v klecích ponořených do moře. Krmné stanice se nacházejí podél celého středomořského pobřeží. Těmto zařízením na vykrmování tuňáků se anglicky říká „tuna ranches“, tedy ranče pro tuňáky. Průmyslové rybářské lodě, které tuňáky loví pomocí obřích stahovacích sítí, dnes brázdí celé Středomoří. Doprovází je flotila letadel a vrtulníků, které pomáhají vyhledávat hejna tuňáků. Není to snadné, jelikož počty tuňáků stále klesají. Ulovení tuňáci jsou posléze převezeni do krmných stanic, odkud po dosažení žádané váhy směřují na rybí trhy.
Vhodné podmínky pro tuto velmi lukrativní činnost vytvářejí zejména vzdálené světové trhy. Namísto toho, aby populacím středomořských tuňáků daly šanci se vzpamatovat, si společnosti provozující rybolov pořizují stále větší a výkonnější lodě, skladovací zařízení na ryby a dokonce nová letiště, ze kterých odlétají letadla plná tuňáků do Japonska a jiných vzdálených míst. Vlády různých zemí výrazně přispívají k této expanzi. Subvence ze strany Evropské unie, které od roku 1997 dosahují výše 34 milionů USD ročně, spolu s velkými investicemi z Japonska a Austrálie podporují hon za většími a většími úlovky.
Tato praxe již vyústila v intenzivnější odlov mladých tuňáků a stížení práce Mezinárodní komise pro ochranu atlantských tuňáků (ICCAT - International Commission for the Conservation of Atlantic Tunas), která usiluje o nastolení trvale udržitelného režimu hospodaření s tuňáky žijícími ve vodách Středomoří a Atlantiku. Současná situace je dokonce taková, že nikdo přesně neví, kolik tuňáků obecných je ročně uloveno ve Středozemním moři. Je však jasné, že tento počet přesahuje povolené kvóty.
Samotné vykrmování tuňáků představuje další hrozbu pro mořský ekosystém. Ohromné množství krmení potřebné k vykrmení odchycených tuňáků se totiž vyrábí z jiných ryb. Až 20 kg krmení je potřeba k „výrobě“ jednoho kilogramu tuňáka. Podle některých odhadů se ročně ve Středomoří pro tyto účely použije až 225 000 tun krmení, které je vyrobeno z ryb chycených ve vodách kolem západní Afriky, Ameriky a v severním Atlantiku. Nedávná studie poukázala na riziko nákazy místních populací ryb mikroby, které se vyskytují v tomto krmení. Takové nákazy již postihly krmné stanice pro tuňáky u pobřeží Austrálie. Šíření nákazy na důležité místní populace ryb, například ančovičky nebo sardinky, může mít drastické dopady na živobytí místních rybářů. Z hlediska zásady předběžné opatrnosti je toto riziko neúnosné.
Bezpečné pro delfíny?
Ačkoli někteří výrobci potravin z mořských ryb tvrdí, že při lovu tuňáků již nedochází k náhodnému úmrtí delfínů a jiných kytovců, situace je mnohem složitější. Poptávka po krmení pro tuňáky nutí rybáře k tomu, aby se zaměřili na dosud nelovené druhy ryb. To se děje v případě sardinky oblé (Sardinella aurita) ve vodách u jihovýchodního Španělska. Intenzivnější lov této ryby ohrožuje jednu z nejzdravějších populací delfína obecného.
Odchyt a vykrmování tuňáků ve Středomoří vede k tomu, že zdroj, který kdysi sdílely rybolovné kultury v oblasti celého Středomoří, nyní ovládá jen několik investorů. Nejenže dochází k nadměrnému lovu spojenému s privatizací tohoto zdroje, výsledkem je i ohrožení tradičního rybolovu v této oblasti.
V roce 1999 zveřejnila organizace Greenpeace studii, která doložila, že tuňáků obecných ve Středozemním moři rok co rok ubývá. Biomasa dospělých tuňáků, kteří sehrávají klíčovou úlohu při rozmnožování, se v průběhu 20 let snížila o 80 procent. Příliš mnoho mladých, pohlavně nevyspělých tuňáků končí v sítích rybářů, kteří často nerespektují mezinárodní ustanovení omezující rybolov a tuňáky loví nelegálně. Již dlouho je jasné, že obnova populací tuňáka obecného bude vyžadovat zásadní kroky.
Drastické dopady odchytu a vykrmování tuňáků
Nejenže se problém nadměrného rybolovu stále zhoršuje, v posledních letech se objevil další faktor, který ohrožuje přežití tuňáků ve Středomoří. Jedná se o odchyt, přepravu a vykrmování tuňáků v klecích ponořených do moře. Krmné stanice se nacházejí podél celého středomořského pobřeží. Těmto zařízením na vykrmování tuňáků se anglicky říká „tuna ranches“, tedy ranče pro tuňáky. Průmyslové rybářské lodě, které tuňáky loví pomocí obřích stahovacích sítí, dnes brázdí celé Středomoří. Doprovází je flotila letadel a vrtulníků, které pomáhají vyhledávat hejna tuňáků. Není to snadné, jelikož počty tuňáků stále klesají. Ulovení tuňáci jsou posléze převezeni do krmných stanic, odkud po dosažení žádané váhy směřují na rybí trhy.
Vhodné podmínky pro tuto velmi lukrativní činnost vytvářejí zejména vzdálené světové trhy. Namísto toho, aby populacím středomořských tuňáků daly šanci se vzpamatovat, si společnosti provozující rybolov pořizují stále větší a výkonnější lodě, skladovací zařízení na ryby a dokonce nová letiště, ze kterých odlétají letadla plná tuňáků do Japonska a jiných vzdálených míst. Vlády různých zemí výrazně přispívají k této expanzi. Subvence ze strany Evropské unie, které od roku 1997 dosahují výše 34 milionů USD ročně, spolu s velkými investicemi z Japonska a Austrálie podporují hon za většími a většími úlovky.
Tato praxe již vyústila v intenzivnější odlov mladých tuňáků a stížení práce Mezinárodní komise pro ochranu atlantských tuňáků (ICCAT - International Commission for the Conservation of Atlantic Tunas), která usiluje o nastolení trvale udržitelného režimu hospodaření s tuňáky žijícími ve vodách Středomoří a Atlantiku. Současná situace je dokonce taková, že nikdo přesně neví, kolik tuňáků obecných je ročně uloveno ve Středozemním moři. Je však jasné, že tento počet přesahuje povolené kvóty.
Samotné vykrmování tuňáků představuje další hrozbu pro mořský ekosystém. Ohromné množství krmení potřebné k vykrmení odchycených tuňáků se totiž vyrábí z jiných ryb. Až 20 kg krmení je potřeba k „výrobě“ jednoho kilogramu tuňáka. Podle některých odhadů se ročně ve Středomoří pro tyto účely použije až 225 000 tun krmení, které je vyrobeno z ryb chycených ve vodách kolem západní Afriky, Ameriky a v severním Atlantiku. Nedávná studie poukázala na riziko nákazy místních populací ryb mikroby, které se vyskytují v tomto krmení. Takové nákazy již postihly krmné stanice pro tuňáky u pobřeží Austrálie. Šíření nákazy na důležité místní populace ryb, například ančovičky nebo sardinky, může mít drastické dopady na živobytí místních rybářů. Z hlediska zásady předběžné opatrnosti je toto riziko neúnosné.
Bezpečné pro delfíny?
Ačkoli někteří výrobci potravin z mořských ryb tvrdí, že při lovu tuňáků již nedochází k náhodnému úmrtí delfínů a jiných kytovců, situace je mnohem složitější. Poptávka po krmení pro tuňáky nutí rybáře k tomu, aby se zaměřili na dosud nelovené druhy ryb. To se děje v případě sardinky oblé (Sardinella aurita) ve vodách u jihovýchodního Španělska. Intenzivnější lov této ryby ohrožuje jednu z nejzdravějších populací delfína obecného.
Odchyt a vykrmování tuňáků ve Středomoří vede k tomu, že zdroj, který kdysi sdílely rybolovné kultury v oblasti celého Středomoří, nyní ovládá jen několik investorů. Nejenže dochází k nadměrnému lovu spojenému s privatizací tohoto zdroje, výsledkem je i ohrožení tradičního rybolovu v této oblasti.
