Spravedlivý rybolov

Místo aby své problémy řešili doma, rybáři ze severu je přenášejí do relativně zdravých oceánů na jihu. Budoucnost těchto oceánů, a na nich závislých pobřežních společnostech, jsou stále více ohrožovány celosvětově rostoucí oblibou tuňáka a odkázány na smilování bezohledných rybářů.

Západní a střední oblast Tichého oceánu je domovem více než 20 ostrovních národů a zároveň největší světovou oblastí pro lov tuňáků. Více než polovina světových úlovků těchto ryb, kolem dvou milionů tun ročně, pochází z tohoto regionu. V současné době je zřejmé, že některým klíčovým druhům hrozí vyhubení nadměrným lovem, takže se již nejedná o nedotčenou a z hlediska přírody zdravou oblast. Je přitom stále více vykořisťována rybáři ze vzdálených států, kteří často provádějí nelegální, nehlášený a neregulovaný rybolov (IUU - illegal, unreported and unregulated fishing) – lodě nakládají tolik ryb, kolik se jim zachce.

Okrádání obyvatel Tichomoří
Lidé z Tichého oceánu rybařili v oceánu po tisíce let a hospodařili v tradičních rybářských revírech trvale udržitelným způsobem. Místní rybářské flotily, vlastněné zahraničními i místními společnostmi, loví kolem 200 000 tun tuňáků ročně (10 % celkového ročního úlovku tuňáků v Pacifiku). Do Tichého oceánu ovšem přijíždí stále více průmyslových rybářských lodí ze vzdálených států, které tu loví zhruba 1 800 000 tun ročně (90 % celkového úlovku). Místo toho, aby omezily velikost svých úlovků a snížily počty svých lodí, země jako Čína, Korea, Taiwan, Japonsko, USA a členské státy EU, přesouvají své aktivity dál mimo své vody do jiných oblastí – například do Tichého oceánu.

A co je horší, jedná se i o finanční vykořisťování – ekonomický návrat z poplatků za přístup a z licencí do regionu je pouhých 5 % nebo ještě méně z 2 miliard USD, za které se ryby na trhu prodají. Z pirátského lovu samozřejmě žádná návratnost není. Pirátské lodě nedodržují žádná pravidla a pouze oslabují celou oblast.

Tichý oceán je na křižovatce. Jedna cesta vede k trvale udržitelnému a přijatelnému rybolovu, zdravému mořskému prostředí a stabilním a prosperujícím ostrovním společnostem. Druhá cesta vede ke zhroucení populací tuňáků a ztrátě živobytí a potravinových zásob tichomořských obyvatel.