Umělý odchov krevet

Po zničení mangrovníkových porostů se pobřežní oblast stává nestabilní, zvyšuje se eroze a dochází k poškození korálových útesů a mořských řas. Široká škála fauny a flory, od měkkýšů až po kapustňáky, v důsledku ztrácí svůj přirozený domov.

Ačkoli dnes nemáme přesné údaje o ničení mangrovníkových porostů a jiných pobřežních mokřadů v důsledku zakládání umělých chovů krevet, některé odhady jsou děsivé – možná až 38 procent celkových ztrát těchto porostů vzniklo v důsledku chovů krevet.

Zatímco mizí tyto mokřady, úlovky ryb klesají a celé ekosystémy ztrácí svou rovnováhu. Chovné stanice jsou často opuštěny už po třech až pěti letech a zanechávají za sebou zpustošené území. Vlastníci se poté přesouvají jinam.

Ekologické poškození však nekončí u zničení mangrovníkových lesů. Chovy ohromných počtů krevet navíc vyžadují velká množství umělých krmiv a jiných chemických látek, včetně chlóru. Umělé nádrže jsou dále postříkávány jedovatými pesticidy, například malathionem, parathionem či paraquatem.

Při chovu krevet se navíc používá řada druhů antibiotik, které se užívají k omezení onemocnění krevet v nádržích. Výsledný nebezpečný koktejl se běžně vylévá na okolní území či vypouští do vodních toků, kde má neblahý vliv nejen na lidi.

Chovy krevet způsobují obrovské problémy. Nejenže ničí místní ekosystém, v konečném důsledku ničí i lidská společenství, jejichž živobytí je na tomto ekosystému závislé.