- Hlavní stránka
- Tiskové centrum
Jste zde:
Lov velryb
Statistiky to dokládají jasně. Počet plejtváků obrovských z Antarktidy dosahuje navzdory 40 letům úplné ochrany méně než 1% původní populace. Některé velrybí populace se obnovují, ale některé ne. Pouze u jednoho druhu, plejtvákovce šedého z východního Pacifiku, se má zato, že dosáhl svého původního rozšíření, ale blízce příbuzný plejtvákovec šedý ze západního Pacifiku je nejohroženější populací velryb na světě. Sto přežívajících jedinců balancuje na hranici vyhubení.
Fakta a čísla
Současný výzkum DNA ukazuje, že dopad komerčního lovu velryb může být dokonce horší, než se původně myslelo. Mnoho odhadů o velikosti historických populací velryb bylo odvozeno od starých údajů o velrybách, ale tato metoda je často velmi nepřesná, tvrdí mořský biolog Steve Palumbi z výzkumné stanice Hopkins Marine Station, která spadá pod Stanfordskou Univerzitu v Kalifornii v USA.
V roce 2003 odhadl Palumbi spolu se svými kolegy na základě vzorků DNA, že před počátkem komerčního lovu velryb v 18. století mohlo žít kolem 1,5 milionu keporkaků. Toto číslo značně převyšuje údaj 100 000 jedinců, který na základě velrybářských záznamů z 19. století uvádí Mezinárodní velrybářská komise (International Whaling Commission – IWC). Počet keporkaků se v současné době odhaduje na zhruba 20 000.
Japonští delegáti IWC trvale odkazují na odhad populace antarktických plejtváků malých z roku 1990, jenž by měl být kolem 760 000 jedinců. Ale toto číslo IWC v roce 2000 odvolala, protože podle nedávných průzkumů, a na nich založených populačních odhadů, jich ve vodách kolem Antarktidy může být mnohem méně. Současné odhady ve všech oblastech Jižního oceánu, kde byly průzkumy provedeny, jsou zhruba poloviční. Vědci z IWC neznají příčiny těchto rozporů a doposud nebyli schopni dohodnout se na novém odhadu velikosti antarktické populace plejtváků malých.
Konzumace, kontaminace, katastrofa
Lov už není pro velryby jediným ohrožením. Oceány, nebo přesněji, vliv lidské činnosti na oceány, se za poslední půlstoletí, kdy byly velryby chráněny, dramaticky změnil. Mezi faktory, které ohrožují velryby a jejich životní prostředí patří globální oteplování, znečištění, nadměrný rybolov, poškození ozónové vrstvy, lodní doprava a hluk, například užívání sonarů pro vojenské účely. Průmyslový rybolov ohrožuje zásoby potravy pro velryby a zároveň hrozí, že se velryby zapletou do rybářských sítí.
Pokud uvažujete o tom, že si dáte k obědu velrybí maso, měli byste si to ještě jednou rozmyslet – velrybí tuk v některých oblastech je tak vysoce kontaminován chlorovanými uhlovodíky jako jsou PCB a pesticidy, že by mohl být klasifikován jako toxický odpad! Chlorované uhlovodíky jsou známé tím, že poškozují vývoj plodu a ovlivňují reprodukci.
Navzdory tomu, že se tyto hrozby kumulují, stále více států hlasuje v IWC pro opětovné zahájení komerčního lovu velryb. Mezi nové nadšené zastánce lovu velryb v IWC patří chudé africké země, například Benin a Gabon, a tichomořské ostrovní státečky, například Tuvalu a Nauru. Je zjevné, že tito noví členové a jejich hlasování neodrážejí změny v postoji světové komunity. Tyto země byly naverbovány do IWC v rámci snahy Japonska zvrátit moratorium na veškerý komerční lov velryb a obnovit velrybářství ve velkém. Japonská agentura pro rybolov (Fisheries Agency of Japan) toto počínání v rámci IWC označuje za „program konsolidace hlasů“.
Velká očekávání
Očekávání, že se populace velryb obnoví, byla založena na předpokladu, že s výjimkou komerčního lovu je jejich životní prostředí v oceánu stejně bezpečné, jako bylo před sto lety. Bohužel tento předpoklad už neplatí. Proto jsme přesvědčeni, že lov velryb v jakékoli podobě musí být zastaven.
Fakta a čísla
Současný výzkum DNA ukazuje, že dopad komerčního lovu velryb může být dokonce horší, než se původně myslelo. Mnoho odhadů o velikosti historických populací velryb bylo odvozeno od starých údajů o velrybách, ale tato metoda je často velmi nepřesná, tvrdí mořský biolog Steve Palumbi z výzkumné stanice Hopkins Marine Station, která spadá pod Stanfordskou Univerzitu v Kalifornii v USA.
V roce 2003 odhadl Palumbi spolu se svými kolegy na základě vzorků DNA, že před počátkem komerčního lovu velryb v 18. století mohlo žít kolem 1,5 milionu keporkaků. Toto číslo značně převyšuje údaj 100 000 jedinců, který na základě velrybářských záznamů z 19. století uvádí Mezinárodní velrybářská komise (International Whaling Commission – IWC). Počet keporkaků se v současné době odhaduje na zhruba 20 000.
Japonští delegáti IWC trvale odkazují na odhad populace antarktických plejtváků malých z roku 1990, jenž by měl být kolem 760 000 jedinců. Ale toto číslo IWC v roce 2000 odvolala, protože podle nedávných průzkumů, a na nich založených populačních odhadů, jich ve vodách kolem Antarktidy může být mnohem méně. Současné odhady ve všech oblastech Jižního oceánu, kde byly průzkumy provedeny, jsou zhruba poloviční. Vědci z IWC neznají příčiny těchto rozporů a doposud nebyli schopni dohodnout se na novém odhadu velikosti antarktické populace plejtváků malých.
Konzumace, kontaminace, katastrofa
Lov už není pro velryby jediným ohrožením. Oceány, nebo přesněji, vliv lidské činnosti na oceány, se za poslední půlstoletí, kdy byly velryby chráněny, dramaticky změnil. Mezi faktory, které ohrožují velryby a jejich životní prostředí patří globální oteplování, znečištění, nadměrný rybolov, poškození ozónové vrstvy, lodní doprava a hluk, například užívání sonarů pro vojenské účely. Průmyslový rybolov ohrožuje zásoby potravy pro velryby a zároveň hrozí, že se velryby zapletou do rybářských sítí.
Pokud uvažujete o tom, že si dáte k obědu velrybí maso, měli byste si to ještě jednou rozmyslet – velrybí tuk v některých oblastech je tak vysoce kontaminován chlorovanými uhlovodíky jako jsou PCB a pesticidy, že by mohl být klasifikován jako toxický odpad! Chlorované uhlovodíky jsou známé tím, že poškozují vývoj plodu a ovlivňují reprodukci.
Navzdory tomu, že se tyto hrozby kumulují, stále více států hlasuje v IWC pro opětovné zahájení komerčního lovu velryb. Mezi nové nadšené zastánce lovu velryb v IWC patří chudé africké země, například Benin a Gabon, a tichomořské ostrovní státečky, například Tuvalu a Nauru. Je zjevné, že tito noví členové a jejich hlasování neodrážejí změny v postoji světové komunity. Tyto země byly naverbovány do IWC v rámci snahy Japonska zvrátit moratorium na veškerý komerční lov velryb a obnovit velrybářství ve velkém. Japonská agentura pro rybolov (Fisheries Agency of Japan) toto počínání v rámci IWC označuje za „program konsolidace hlasů“.
Velká očekávání
Očekávání, že se populace velryb obnoví, byla založena na předpokladu, že s výjimkou komerčního lovu je jejich životní prostředí v oceánu stejně bezpečné, jako bylo před sto lety. Bohužel tento předpoklad už neplatí. Proto jsme přesvědčeni, že lov velryb v jakékoli podobě musí být zastaven.
