Zbytečné oběti rybolovu

Existují různé odhady velikosti tohoto problému. Podle nejnovějších studií je zhruba 8 procent celkového globálního úlovku mořských živočichů vyhozeno zpět do moře. Předchozí studie však naznačovaly, že se rybáři v globálním měřítku zbavují až čtvrtiny svého úlovku. Nikdo vlastně neví kolik mořských organismů při rybolovu zcela zbytečně zahyne.

V některých částech světa je však problém náhodného úmrtí mořských savců, ptáků, karet, žraloků a mnoha jiných živočichů zcela zřetelný. Podle různých odhadů se rybáři každoročně zbavují 6.8 až 27 milionů tun mořských živočichů. Toto číslo zahrnuje nejen nežádané druhy mořských živočichů, ale také například příliš malé jedince lovených ryb. Nejistoty spojené s odhadováním množství vedlejších úlovků jsou sami o sobě palčivým problémem.

Náhodná úmrtnost mořských živočichů je v některých oblastech tak vysoká, že zřejmě dochází k narušení struktury a fungování mořských systémů na úrovni populací konkrétních druhů, společenství různých živočichů i celých ekosystémů. Vedlejší úlovky jsou obecně považovány za jeden z největších problémů v rámci dopadu průmyslového rybolovu na životní prostředí.

Oběti
U různých metod rybolovu se vedlejšími úlovky stávají různé druhy živočichů: v rybářských sítích často utonou delfíni a velryby, háčky na udicích dlouhých vlasců se stávají osudné pro mořské ptáky a lov pomocí sítí tažených po mořském dnu drasticky decimuje celé mořské ekosystémy.

Podle některých odhadů je každoročně vyhozeno zpět do moře neuvěřitelných 100 milionů mrtvých a smrtelně zraněných žraloků a rejnoků. Velké počty žraloků jsou například usmrceny při lovu tuňáků, který měl v minulosti za následek vysokou úmrtnost delfínů. Odhaduje se také, že v rybářských sítích každoročně utone zhruba 300 000 kytovců (delfínů a velryb).

Zhruba 100 000 albatrosů každoročně zahyne při lovu pomocí dlouhých vlasců na otevřeném moři. Mořští ptáci se potápějí pro návnady umístěné na háčcích, spolu s návnadou spolknou i háček a pod vodou utonou.

Lov pomocí sítí tažených po mořském dnu je destruktivní metoda rybolovu, která v mnohém připomíná povrchovou těžbu nerostných surovin. Kromě žádaných druhů živočichů v těchto sítích končí velké množství jiných organismů, například hvězdice a mořské houby. Jeden jediný „přejezd“ takovéto sítě po mořském dnu může zničit až 20 procent fauny a flory, která se na něm vyskytuje. Nejhorší výsledky vykazuje výše zmíněný lov krevet: více než 80 procent úlovku může být složeno z jiných druhů, než jsou krevety.

Technologie
Existuje řada technologických řešení, které mohou snížit počet vedlejších úlovků. V některých oblastech se pro lov krevet používají sítě, které mají důmyslné zařízení zabraňující mořským karetám, aby se v nich chytily (anglicky „turtle exclusion devices“). V případě průmyslového rybolovu pomocí dlouhých vlasců je možné snížit úmrtí mořských ptáků změnou způsobu umísťování návnad na ryby či zavedením zařízení, které ptáky odstrašují. Jiné mechanismy byly vynalezeny pro snížení úmrtí kytovců. Na sítě lze například umístit zařízení, která vydávají zvuky odrazující delfíny (anglicky „pingers“). Tato zařízení však nejsou příliš spolehlivá. Dalším řešením, které bylo použito pro snížení úmrtí kytovců, jsou úniková dvířka (jedná se o stahovací kovovou mřížku, která kytovce donutí plavat k mořské hladině a následně ven ze sítě).

I když tato zařízení sehrávají svoji roli při ochraně mořských živočichů, celkový problém vedlejších úlovků neřeší. Vyžadují totiž neustálé monitorování spolu s vyhodnocováním účinnosti a možných negativních dopadů na mořský život. Jejich použití je proto reálné pouze v oblastech, kde existuje dobře rozvinuté hospodaření s mořskými zdroji a organizovaný dohled.

V globálním měřítku je zřejmě jediným účinným krokem omezení některých metod rybolovu. Nejlepší řešení spočívá ve vytvoření sítě mořských rezervací. Nicméně v případě stěhovavých živočichů, jako jsou ptáci a kytovci, je jediným řešením zastavit užívání nejvíce destruktivních metod rybolovu.