Jste zde:
Studie se zabývá trvalou udržitelností současného způsobu průmyslového
chovu vodních živočichů. Byla zpracovaná vědeckým centrem Greenpeace
při univerzitě v Exeteru v Británii. Přináší rozbor klíčových problémů,
které doprovázejí současný rozmach rybích a korýších farem.
Ruku v ruce s klesajícími stavy ryb ve světových mořích roste poptávka po lososech, krevetách, tuňácích, tilapiích a dalších rybách odchovaných na farmách. Odhaduje se, že 43 procent konzumovaných ryb pochází z těchto chovů. Umělý chov ryb, korýšů a škeblí se stal nejrychleji rostoucím odvětvím živočišné výroby na světe. Tento trend je doprovázen intenzivnějšími metodami produkce, které způsobují celou řadu environmetálních problémů.
Studie se věnuje nejen hrůzným dopadům na životní prostředí, ale i sociálním následkům intenzivních metod chovu vodních živočichů. Například tzv.používání rybí moučky a tzv. odpadních ryb jako krmiva v akvakulturách nebo odchyt obrovského množství divokých juvenilních jedinců pro doplnění obsádky rybích farem poškozují stavy divokých ryb a mají zásadní vliv na potravní stabilitu.
Důsledky rozmachu akvakultur jsou různé a zahrnují totální zničení pobřežních ekosystémů výstavbou chovných rybníků, vyčerpání zásob sladké vody nebo nedobrovolné zabrání půdy místním lidem. Nejvíce postihuje životní prostředí patrně chov krevet. Kvůli němu již bylo zničeno tisíce hektarů těch nejcennějších pobřežních ekosystémů - mangrovníkových hájů. Již dnes jsme svědky nebývalého úbytku mangrovníků v zemích jako je Vietnam, Thajsko, Bangladéš nebo Ekvádor. I zde je problémem odchyt nedospělých divokých jedinců, používání chemikálií a pesticidů nebo zasolování půdy. S chovem krevet je často spojováno i porušování lidských práv, které je v této souvislosti hlášeno z jedenácti zemí. Jen v Bangladéši bylo zavražděno na 150 lidí lidí v souvislosti s chovem krevet.
Greenpeace proto doporučuje prodejcům ryb a mořských plodů, aby nakupovali jen od těch producentů, jejichž metody chovu jsou trvale udržitelné a sociálně spravedlivé zároveň.
Producentům samotným doporučuje například tato opatření, aby se jejich farmy staly trvale udržitelné:
- přecházet na krmení rostlinného původu
- omezit použití krmiva z rybího masa nebo oleje na 1kg pro jeden kilogram chovaných živočichů
- nepoužívat nedospělé jedince odlovené v přírodě, ale vylíhnuté v sádkách
- nepoužívat metody, které mají negativní dopad na místní přírodu a volně žijící živočichy
- podporovat dlouhodobý ekonomický a sociální rozvoj místních společenství.
Ruku v ruce s klesajícími stavy ryb ve světových mořích roste poptávka po lososech, krevetách, tuňácích, tilapiích a dalších rybách odchovaných na farmách. Odhaduje se, že 43 procent konzumovaných ryb pochází z těchto chovů. Umělý chov ryb, korýšů a škeblí se stal nejrychleji rostoucím odvětvím živočišné výroby na světe. Tento trend je doprovázen intenzivnějšími metodami produkce, které způsobují celou řadu environmetálních problémů.
Studie se věnuje nejen hrůzným dopadům na životní prostředí, ale i sociálním následkům intenzivních metod chovu vodních živočichů. Například tzv.používání rybí moučky a tzv. odpadních ryb jako krmiva v akvakulturách nebo odchyt obrovského množství divokých juvenilních jedinců pro doplnění obsádky rybích farem poškozují stavy divokých ryb a mají zásadní vliv na potravní stabilitu.
Důsledky rozmachu akvakultur jsou různé a zahrnují totální zničení pobřežních ekosystémů výstavbou chovných rybníků, vyčerpání zásob sladké vody nebo nedobrovolné zabrání půdy místním lidem. Nejvíce postihuje životní prostředí patrně chov krevet. Kvůli němu již bylo zničeno tisíce hektarů těch nejcennějších pobřežních ekosystémů - mangrovníkových hájů. Již dnes jsme svědky nebývalého úbytku mangrovníků v zemích jako je Vietnam, Thajsko, Bangladéš nebo Ekvádor. I zde je problémem odchyt nedospělých divokých jedinců, používání chemikálií a pesticidů nebo zasolování půdy. S chovem krevet je často spojováno i porušování lidských práv, které je v této souvislosti hlášeno z jedenácti zemí. Jen v Bangladéši bylo zavražděno na 150 lidí lidí v souvislosti s chovem krevet.
Greenpeace proto doporučuje prodejcům ryb a mořských plodů, aby nakupovali jen od těch producentů, jejichž metody chovu jsou trvale udržitelné a sociálně spravedlivé zároveň.
Producentům samotným doporučuje například tato opatření, aby se jejich farmy staly trvale udržitelné:
- přecházet na krmení rostlinného původu
- omezit použití krmiva z rybího masa nebo oleje na 1kg pro jeden kilogram chovaných živočichů
- nepoužívat nedospělé jedince odlovené v přírodě, ale vylíhnuté v sádkách
- nepoužívat metody, které mají negativní dopad na místní přírodu a volně žijící živočichy
- podporovat dlouhodobý ekonomický a sociální rozvoj místních společenství.
